Anglicky sice dobře neumím, ale nadávkám rozumím
Hokejový rozhodčí Petr je s námi na hokejových turnajích téměř nepřetržitě už více než 10 let. Jak se mu náš turnaj zamlouvá a co si myslí o týmech?
Jak ses k pískání na Prague’s Barrel dostal a kdy to bylo?
Už je to tak 13–14 let, oslovil mě myslím Martin. Ani si na to nevzpomínám, je to hodně dlouho. Tenkrát byl jen jeden turnaj ročně.
Jak dlouho jsi hokejový rozhodčí a jak ses dostal k hokeji?
Úplně původně jsem dělal jako malý krasobruslení, viděl mě tam tátův kolega Evžen Musil, který trénoval hokej v Pardubicích a řekl, že dobře bruslím, ať to jdu zkusit. Takže jsem začal hrát hokej. Hrával jsem dříve za Teslu Pardubice a Pozemní stavby Pardubice, pak jsem měl pauzu, když jsem byl na vojně a potom jsem hrál rekreační ligu a krajský přebor. Do 50 jsem dokonce hrál krajský přebor. Ještě teď pořád hraju, mám už teda špatný rameno… A už asi 20–30 let dělám rozhodčího, býval jsem i trenér mládeže, ale to byl strašný žrout času. Pískání je pro mě zábava, koníček.
V čem je náš turnaj jiný než obvyklé zápasy?
Je to bezkontaktní, větší pohoda, méně nervů. I když občas se také stane (smích). Kdyby byla možnost jet takhle někam do zahraničí, taky bych jel. Je to jediný turnaj, který jsem si k pískání nechal. Nic podobného tady v Čechách nikdo nepořádá, pro mě je to srdcovka.
Jak se turnaje za ta léta změnily?
Nějak extra ne. Ale když je to teď bez ruských týmů, tak to šlo docela výkonnostně dolů. (smích) Sice vždycky chtěli jen vyhrát, ale z mého pohledu to bylo v pohodě, vždycky jsem si je srovnal.
Jaký nejvyšší trest si na našem turnaji dal?
Do konce utkání. Většinou jsou vyšší tresty spíš za blbé řeči než za nějaké útoky. Sice nerozumím tak dobře anglicky, ale nadávky, ty znám všechny. (smích) Nikdy si nepamatuji, že by se semlelo něco hodně blbýho. Žádnou velkou rvačku nevzpomínám. Obecně dáváme minimální tresty, snažíme se, aby si to lidi užili.
Pamatuješ si nějakou vtipnout příhodu ze zápasů?
Spíš mezi zápasy. Francouz běhal nahatý po ledě, měl jen ponožky. (smích) Ale těch vtipných momentů bývá hodně, jednou tady hráli v různých kostýmech, třeba zajíček nebo vánoční stromeček. A určitě nezapomenu na žádost o ruku na ledě, to je topovka.