10 let výročí s Prague’s Barrel
Dva naši kolegové letos (2021) slaví 10 let s Barrelem. Proč se přidali do týmu? Jak se jim tato práce líbí a budou s námi i do budoucna? Přečtěte si více v rozhovoru s Martinem Žižkou (sportovním manažerem) a Bárou Tesařovou (koordinátorkou skandinávských a francouzsky mluvících zemí).
Jak jste se o Barrelu dozvěděli?
Martin: Vzpomínám se, že před 10 lety přišla Sofie s Petrem na fakultu, kde jsme studovali. Vtipná příhoda je, že jsem ten den ráno šel k doktorovi a trhali mi nehet u palce na noze a já jsem si říkal, jestli do té školy mám vůbec chodit. Nakonec jsem přišel, o půl hodiny později, no ale vyplatilo se to. Na konci toho cvičení přišla Sofie s Bášou, sympatický pán s ledvinkou a přísná paní v brýlích, a říkali nám o tom, že hledají lidi, kteří by s nimi spolupracovali na přípravě Evropských sportovních firemních her. Ta prezentace nebyla nic moc a moc lidí ve třídě to asi neoslovilo, protože jsme se přihlásili jen čtyři. Ale ten nápad a ta myšlenka mě hodně zaujala. Vzali nás všechny a zkoušeli na prvním Barrelu, který se konal v červnu toho roku.
Barbara: Já si to teda takhle detailně nepamatuji. (smích) Ale přišla mi ta práce zajímavá, zajímavá zkušenost. Já jsem v té době zrovna hledala nějakou brigádu a tak jsem se přihlásila. Byla jsem hodně překvapená, že se nás přihlásilo tak málo, protože nás jinak do ročníku chodilo 90.
Co vás na tom tolik zaujalo?
Martin: Já jsem v té době dělal monotónní brigádu a tohle znělo hodně zajímavě. Já jsem se vždycky chtěl přihlásit na takovou stáž. Zaujala mě hlavně vysoká míra zodpovědnosti, protože jsem vždycky chtěl něco takového dělat. Představa, že organizuji akci pro nějakých 5 000 lidí, byla dost zajímavá a chtěl jsem do toho jít. Pak mě zaujal přístup na tom prvním turnaji, kde si nás zkoušeli. Já jsem byl zodpovědný za koordinování dopravy. Přátelská atmosféra na tom turnaji byla skvělá. Nikdo si tam na nic nehrál, všichni si pomáhali, ať jsou 2 ráno nebo 10 večer. Hlavní cíl je, aby se klient cítil co nejlépe. To mě přesvědčilo, že to chci dělat. Pak to nějak šlo rychle a najednou byly evropské hry.
Barbara: Taky mi to přišlo jako nabídka skvělé zkušenosti a opravdu to tak bylo. Ta odpovědnost, kterou jsme dostali na turnaji i na hrách, to by nám nikdo jiný nikde nedal. Všude se studenti nebo lidé těsně po škole berou jako totálně nezkušený. Ale Báša ten má úplně jiný přístup a vyplatilo se mu to. Na prvním turnaji jsem byla úplně vyplesklá, spousta lidí, pořád se mluvilo v angličtině. Já jsem měla na starosti kontrolu a evidenci plateb, což pro mé zodpovědné já bylo super.
Martine, napadlo by tě v té době, že budeš velký sportovní manažer a jeden z nejdůležitějších lidí na Barrelu?
Martin: Vůbec ne. A byl to neskutečný risk od Petra, že do toho šel s tak mladými lidmi, ale zároveň když na to koukám zpětně, tak to bylo chytré řešení. Když máte nějaké zkušenosti, tak vidíte všechny ty problémy, které mohou nastat a jste opatrnější, než ti, kteří nemají zkušenosti, ale mají to nadšení a jsou dobře řízení a dá se jim prostor. Nevidí ty problémy, nebojí se jich. Bylo to úplně skvělý, se vším jsme si poradili. Kdybych do toho šel teď znova, tak už o tom přemýšlím úplně jinak. Obával bych se toho mnohem více, než jsem se toho bál předtím.
Takže ses ničeho nebál?
Martin: Já jsem se bál, na soudku ani moc ne, tam jak jsem měl na starosti dopravu, tak jsem si to všechno detailně připravil, ale zjistil jsem, že se to musí spíš řešit za běhu. Ale poslední půl rok před hrama jsem měl sny, jak vyřizuji jednu věc za druhou a když pak přišly povodně, bylo to náročné, ale vše jsme zvládli. I extrémní vedra během prvního dne, klouzající halu apod. Byli jsme skvělý tým, který to společně dotáhl do konce. Zpětně tomu až nevěřím, co jsme vše zvládli.
Jak ses dostal k tomu, že jsi sportovním manažerem všech našich turnajů?
Martin: Já jsem dělal na prvním fotbalovém turnaji dopravu a pak se rozjely hokejové turnaje a já jsem dostal na starosti organizování turnajů a střídali jsme se s Kubou (ten s námi taky chodil na vysokou školu) a pak během her jsem měl mít na starosti jen určité sporty a do toho jsem se začal vrtat do webu a co bychom mohli změnit. Těch odpovědností bylo čím dál tím více a pak jsem převzal i web Barrelu. A po evropských firemních hrách se Kuba rozhodl naplno věnovat s Bášou projektu lasergame arény Mercuria a já chtěl zůstat na turnajích. Postupně jsem začal řešit i reklamu a e-mail marketing. Pak jsem se vložil i do hledání míst nejen pro sport, ale také pro večerní program. Vždy jsem vše konzultoval s Bášou, samozřejmě jsme si vybudovali jeho důvěru, takže na nás nechává více a více odpovědnosti. Je ale stejně nepostradatelný, se svým stylem jednání a citem pro výběr lidí a řešení krizových situací.
Stejná otázka pro Barbaru, napadlo by tě v začátcích, že budeš tak důležitou součástí týmu?
Barbara: Samozřejmě taky vůbec. Já jsem byla dlouhou dobu takový „přicmrndávač“, dělala jsem hlavně tabulky a platby. Ale protože mě to hrozně bavilo, tak jsem se vnutila Sofii, že bych pomohla i s hledáním nových týmů. Byla jsem půl roku v Norsku na Erasmu a trochu jsem se naučila norsky a dánština se švédštinou jsou podobné, takže pro mě bylo docela jednoduché hledat na lokálních webech. Takže jsem pod sebe dostala celou Skandinávii. Začala jsem pomáhat také s úpravami na webu a pak se sociálními sítěmi, hodně jsem rozjela Instagram. No a pak nám odpadla kolegyně, co dělala francouzsky mluvící země a protože jsem se francouzsky učila více než 10 let, ale aktivně jsem ji nepoužívala, oprášila jsem to a pustila se i do toho. Takže teď mých povinností je asi tak 100x více, než na začátku. (smích)
Ty sis jako jediná prošla všemi rolemi na soudku. Jaké to bylo?
Barbara: Každý jeden člověk na turnaji má svoji důležitou úlohu a dotváří obraz kvality celého turnaje. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla být organizátorem, sportovním manažerem i hosteskou. Nemohu říct, že by to měl někdo lehčí a někdo těžší. Naopak obdivuji naše hostesky, já občas mohu třeba ráno později vstát, ale ony musí být na značkách klidně hned na první autobus. Starat se o velký tým je opravdu velká zodpovědnost, každá naše hosteska musí mít také dobré organizační schopnosti. My jako organizátoři zase musíme být stále v obraze, mít přehled, že se všechny týmy mají dobře a jsou spokojeni. Sportovní manažer zase hlídá, aby vše šlo hladce po sportovní stránce, někdy musí dělat těžká rozhodnutí, když si třeba týmy stěžují na ostatní nebo na rozhodčí. Jak říkám, každá část týmu je pro nás nepostradatelná.
Jak dlouho se vidíte, že byste mohli na Barrelu ještě pracovat?
Martin: Už jsem nad tím přemýšlel. Zrovna teď mi docela bodla pauza kvůli koronaviru, protože jsem se mohl plně věnovat rodině, mám dvě dcery. A i přes pracovní vytížení jsem mohl být teď hodně doma. Ale myslím si, že na příkladu našeho letitého kolegy Leoše, můžeme vidět, že když si udržíme nastavení mysli, tak to není omezené věkem, ale jen životním stylem. Pokud si udržíme barrelovský duch, myslím, že můžeme pokračovat i v dalším desetiletí. Občas jsem samozřejmě přemýšlel, jestli pokračovat chci a chci! Ta atmosféra na každém turnaji je neskutečná a nevybíjí mi baterky a spíše mi je dobíjí.
Barbara: No já myslím, že Martin má jistou výhodu jako chlap a sportovní manažer. Přeci jen naše role věčně usměvavých a pařivých duší turnaje je trochu náročnější s ohledem na věk. Ale také věřím, že to ještě nějakou dobu zvládnu dělat. (smích)
Chtěli jste někdy něco na Barrelu změnit? Jak to dopadlo?
Martin: Jdeme spíš cestou malých změn, které se ale vždy projeví pozitivně. Já osobně jsem přišel třeba s nápadem na pouštění hudby při pátečním večeru na lodi a vždycky to lidi skvěle rozproudí. Vymyslel jsem také aplikaci do mobilního telefonu, která myslím účastníkům hodně pomáhá. Ale nejsou to jen mé nápady, všechno vyjde ze společného brainstormingu.
Barbara: Já jsem vytvořila velmi přehledný systém kontroly a evidence plateb, který pomáhá nám všem. A také se snažím víc rozproudit život na sociálních sítích a více angažovat naše účastníky, což se myslím docela vede. I když čísla by mohla být vždycky lepší, takže nás nezapomeňte sledovat!