Záchranářka Míša: Baví mě, když se lidé baví
Michaela Sternová nám dělá záchranářský dozor již od roku 1998. Sama je členkou záchranářského sboru v Praze, pracovala také jako anesteziologická sestra a aktivně se i nadále vzdělává a sama přednáší zdravotníkům po celé republice. Právě ona se na každém turnaji stará o vaše zdraví. Jaký je náš turnaj z jejího pohledu?
Jak ses dostala k práci na Prague’s Barrel?
Úplným omylem. V roce 1998 mě oslovila kolegyně ze záchranky, že onemocněla a jestli bych ji nahradila na jednom fotbalovém turnaji, který se bude odehrávat na Hagiboru, že se tam dost pije pivo a je to legrace. A já na to kývla, to jsem ještě nevěděla, do čeho jdu. (smích)
Kdysi dávno na fotbalovém turnaji se mnou pracoval i můj táta, protože je také záchranář, a ještě nedávno i můj bývalý manžel. Takže takový rodinný byznys. Dokonce jsme všichni pomáhali i na Evropských firemních sportovních hrách v roce 2013, to jsem naverbovala záchranáře z celé republiky.
A co jsi na svůj první turnaj říkala, jaké byly dojmy?
Měla jsem s sebou všechno záchranářské vybavení, i záchranářský úbor, prostě jsem to brala svědomitě. Ale pak jsem rychle pochopila, že se sem jezdí lidé především bavit. Přišlo mi to skvělé, že i dospělí lidé se dokáží takhle bavit a přijde mi, že rok od roku se baví ještě víc. Třeba jeden švédský fotbalový tým mě každý rok opravdu velmi baví a překonává se.
Je to tedy už nějaký ten rok, co nám ošetřuješ všechny zranění, co tě stále přesvědčuje to dělat?
Baví mě, když se lidé baví. Je to pro mě samozřejmě práce, na každém turnaji je nějaký úraz, který je potřeba ošetřit. Ale ten turnaj má přidanou hodnotu, je to zábava, je tu skvělý tým, který ho organizuje. Viděla jsem, jak vyřešili i naprosto neřešitelné problémy. Takže celkově ta atmosféra mě prostě nepustí, chci to zažít pokaždé.
Občas mi teda brání trochu jazyková bariéra, ale ráda vytvářím s účastníky přátelství, protože tady člověk opravdu narazí na lidi z různých koutů světa. Některé týmy jezdí pravidelně, takže jsem ráda, že poznávají i mě a berou mě za právoplatného člena týmu a vždy je ráda opět vidím.
Na jaký úraz na Prague’s Barrel nezapomeneš?
No nebyl to úplně úraz, ale velmi zajímavá situaci, kdy nám začala manželka jednoho z účastníků na hřišti rodit, začaly jí kontrakce. Porod tedy proběhl až v nemocnici, zavolali jsme záchranku a byla rychle převezena. Tak to bylo určitě nezapomenutelné, to člověk na sportovním turnaji jen tak nezažije.
Pak si vybavuji někdy v roce 2008, kdy se nám při ženském turnaji střetly dvě dámy velmi nešťastně. Jedna zůstala ležet v bezvědomí a situace mezi týmy dost eskalovala. Jsem zvyklá z práce záchranáře na ledacos, ale tohle bylo speciální. Emoce lítaly vzduchem, prali se mezi sebou, hádali, trochu mi to bránilo v práci. Někteří si dokonce nebyli jistí, jestli mám na ošetření dostatečnou kvalifikaci. Předala jsem ji kolegům v záchrance a musela jsem pak ještě podávat svědectví na policii.
Máš z turnaje nějaké vtipné historky?
Ještě se mi nikdy v mém profesním životě nestalo, že bych šila hlavu vánočnímu stromečku. (smích) Nebo že bych viděla velkou přehlídku umělých penisů, se kterými tu někteří chodí a i s nim hrají. Také ráda vzpomínám na mužský fotbalový tým v tutu tylových sukýnkách s chlupatýma nohama.
Co se ale týče ošetřování, tak jsem měla samozřejmě i jiné veselé příhody. Na fotbale chlapci chtějí nechat své intimní partie dýchat, ale pak se přihodí nějaké zranění jako natržená uzdička, takže ano i to já musím řešit.
Více úrazů se přihodí na hokeji nebo na fotbale?
Těch vážnějších úrazů ošetřím určitě více na hokejových turnajích, nicméně na fotbale je spousta drobných zranění, takže tam je vždy práce více, také je tam většinou více účastníků. Je ale pravda, že na hokeji se někteří, dokud nestříká krev, skoro příčí se přijít nechat ošetřit nebo se poradit. Také mají na svém těle výstroj, která je více chrání. Nejvytíženějších je na všech turnajích led, ten vyřeší vše.
