Krásné studené pivo hned po ránu je lék!
Našeho kolegu Leoše znají hlavně fotbaloví hráči, protože se kvůli pracovním povinnostem nemůže účastnit zimní hokejové sezóny. Za to ho znají velmi dobře, protože je naší dobrou duší turnaje a každému vykouzlí úsměv i po nepovedeném zápase. Leoš je na turnaji už od jeho úplných začátků, jak se na jeho vývoj dívá a jak se mu líbí?
Jak jsi začal na Prague’s Barrelu?
Začal jsem díky mému bratrovi, který se znal s Petrem Bašusem, podnikali spolu. Začínal jsem jako hráč, náš tým Jablonec nad Jizerou doplňoval mezinárodní týmy. Hned od prvního soudku v roce 1993. Po pár letech mě Báša požádal, jestli bych mu nepomohl i organizačně.
Jaký je Barrel z pohledu účastníka?
Je luxusní. My jsme byli kluci z malýho města, které pozvali do Prahy na mezinárodní turnaj. Mě bylo tenkrát 21. Viděli jsme, co jsme ještě neviděli. V té době spousta cizinců a možnost popovídat si s nimi byly k nezaplacení. Dokonce jsme si na jedné večeři ukradli plzeňské půl litry, protože jsme je ještě v životě neviděli. Bylo to fakt nádherný, i když to bylo jen 10 týmů.
Jaké hřiště máš raději? Dříve se totiž hrálo ještě na Lhotce.
A ještě dříve se hrálo v Měcholupech. Ale já mám hodně rád Braník, kde hrajeme teď. Je super, že je tam tolik hřišť pohromadě a jak je to rozestavěné.
A jaká je pro tebe role organizátora?
Já jsem se z hráče stal organizátorem velmi rád. Dostal jsem funkci čepování piva a řízení hřiště, což mi sedí. Hlavně to čepování piva, to mám rád. Vždycky si přitom popovídám s hodně lidma. Když si přijdou pro pivo hned, jak přijedou na hřiště v těch 9 ráno, to je skvělé. Barrel je pro mě srdcová záležitost. Nechci tam nikdy chybět a doufám, že tu zábavu na turnaji budu dělat, dokud to půjde.
Přesně, jsi taková dobrá duše turnaje…
Já mám rád lidi, ve svém normálním povolání s nimi přijdu hodně do styku, takže mi to nedělá vůbec problém. Dělat zábavu, bavit se s lidmi. Mám to rád, baví mě to. Já doufám, že to naladění na turnaj si udržím ještě dlouho. Chci se naučit anglicky, abych si mohl popovídat s více účastníky. Zatím to zvládám jen italsky, německy, rusky a polsky. Dokonce jsem si nějaké hráče tak oblíbil, že našemu nejmilejšímu účastníkovi jsem jel do Švédska popřát k 50. narozeninám.
Všichni známe tvoji pověstnou pivní kaskádu, jak jsi na to přišel?
Přišel za mnou jeden italský hráč, rád mě viděl, přijel už po několikáté. Dali jsme si ráno hned první pivo a říkal, že po prvním zápase se staví a něco mi ukáže. No a ukázal mi pivní kaskádu. Já umím spoustu věcí, o kterých si lidé myslí, že nejsou možné, takže jsem do toho hned šel taky. Naučil jsem to i nějaké hostesky, učili se to různě i další hráči a teď je to taková atrakce každý rok.
Když mluvíme o pivu, na vyhlášení vždycky máme soutěž o Beer Kinga. Myslíš, že bys je porazil?
Určitě ne, já piju pivo rychle, ale neumím to na jeden zátah. Musím polykat, někteří prostě nemají tu záklopku a vylijí to tam hned, to třeba umí můj bratr. Ten by určitě vyhrál vždycky.
Když na turnaji jsi od začátku, můžeš říct, jestli se nějak změnil za ty roky?
Turnaj se změnil, jezdí více hráčů, kteří se tváří, jakože jsou amatéři, ale jsou fakt dobří. Jsou čím dál lepší a celkově je to rychlejší. Jsem ale určitě rád, že se turnaj tak rozrostl, líbí se mi, že nás ti lidé mají rádi a často se vrací. Musím říct, že organizační tým, který teď Petr má, je parádní. Je nás víc, udělá se víc věcí a máme to fakt dobře podchycený.
Co ti na turnaji chybí třeba z předchozích let?
Když s námi dělal ještě můj kamarád Dexter, tak na vyhlášení vždycky byl jako program představení mistrů v hakisaku nebo freestyle fotbalová show. To bylo vždycky super. A taky předávání prvních míst od Antonína Panenky, naší fotbalové legendy. Myslím, že i pro ty účastníky to byl zážitek.
A máš něco, na co z Barrelu nikdy nezapomeneš?
Já se vždycky směju, když si vzpomenu, jak jeden hostesák od dívčího fotbalového týmu z Arabských Emirátů, chtěl holkám udělat radost a oblékl se do typického oděvu šejků, tedy palestina na hlavě a dlouhý bílý hábit. No někteří ostatní účastníci ho nepoznali a nechtěli s ním nastoupit do autobusu. Vše se vyjasnilo, ale bylo to dost úsměvné.
Když jsi na to narazil, já myslím, že ty bys byl hodně dobrý hostesák!
Já bych určitě byl. (smích) Ale já jsem přislíbil svoji službu Bášovi a ten na mě spoléhá a tuto funkci přenechám jiným. I když by to bylo skvělé starat se o tým plný žen.