Prague’s Barrel pro mě není práce, ale dovolená
Iva je benjamínkem v organizačním týmu, ale vůbec byste to nepoznali, protože je i ostřílenou hosteskou. Na starosti má německy mluvící týmy a Barrel si neumí představit bez lidí a toho správného pivního ducha. Jak začal její příběh a na co ráda vzpomíná?
Jak ses dozvěděla o Prague‘s Barrelu?
Od dalších hostesek Markéty a Moniky, které se mnou chodily na gymnázium. Zeptaly se mě, jestli to nechci taky zkusit. Začínala jsem na bowlingovém turnaji v roce 2017. Měla jsem dohromady tři německé týmy a hrozně mě to bavilo. Měla jsem malý růžový notýsek a všechno jsem si tam zapisovala. Posílala jsem týmy taxíky a zapisovala si tam SPZ a čas, kdy odjeli a Martina to třeba hrozně překvapilo a byl nadšený.
Asi se ti s námi líbilo, když ses rozhodla pokračovat?
Ano! Byla jsem hrozně překvapená, jak jsem se se všemi hrozně skamarádila za pouhé tři dny. Pořád si píšeme na Facebooku a vídáme se na dalších turnajích. Ty turnaje jsou jako bych jela na dovolenou, i když jsem v Praze, ve které žiji. Všechny turnaje, na kterých jsem byla byly skvělé.
Jaké byly tvoje další týmy?
Další po bowlingu byl fotbal, tam jsem měla tým, který nemluvil úplně anglicky, ale stejně jsme si pak padli do oka. Pak jsem dostala skvělý tým na fotbalovém turnaji Copsperr, kteří jsou trochu crazy, ale je to skvělý. Ještě když si přivezou s sebou sranda kostýmy. Všechny moje týmy byly vždycky super. Na žádný nezapomenu.
Jaké bylo přejít od hosteskování k organizaci?
Já pořád občas hostesku dělám, moc mě to baví. Ale Sofie mě oslovila, jestli bych nechtěla pomáhat i organizačně, protože ovládám němčinu a v té době nebyl nikdo, kdo by německy mluvící týmy měl na starosti.
Když jsem ještě studovala na vysoké škole, tak jsem organizovala akce pro studenty Erasmu. A protože teď pracuji na plný úvazek, tak mi nějaká taková aktivita navíc – dělat něco pro lidi a bavit je – chyběla. Takže jsem byla moc ráda za takovou nabídku a jsem šťastná, že patřím do týmu.
Bylo těžké proniknout mezi německé, švýcarské nebo rakouské týmy?
Byla to pro mě změna od hostesky, když jsem si s těmi týmy psala dopředu a vůbec je neznala. Ta komunikace byla spíš taková oficiální a nevěděla jsem, co od nich očekávat. Ale vždycky když přijeli, tak to bylo skvělý konečně si zhmotnit ten kontakt v člověka. S každým týmem se vždycky moc skamarádíme a pak už je ta komunikace úplně jiná.
Zaskočila tě někdy němčina, že nějaký tým měl silný dialekt a ty jsi jim třeba nerozuměla?
Určitě. Třeba jen Rakušáci mluví občas silným dialektem, nebo švýcarská němčina to je úplně mimo chápání. (smích) Člověk si na to musí zvyknout, anebo se snaží mluvit kvůli mně hochdeutsch (oficiální němčinou).
Na co z Barrelu nezapomeneš?
Těch historek je spousta. Třeba jeden srandista dělal, že nechce jezdit po eskalátoru a já jsem ho musela vzít za ručičku a jít jako maminka s ním pěkně dolů. Všichni jsme se nasmáli. Pak mě párkrát někdo žádal o ruku, na to se také nezapomíná. Lidé vás prostě milují, když jim nosíte pivo. A jednou jsem si na fotbale s hráčem vyměnila triko, on běhal po hřišti ve svítivě růžové, koukali na něj všichni z turnaje. (smích) Ráda s sebou také nosím svoje třásně a fandím.
Jak dlouho si myslíš, že budeš moci tuhle práci dělat?
Tenhle rok mi bude 30 a budu slavit na hokejovém turnaji v listopadu, takže se těšte! Bude mi sice 30, ale cítím se furt na 20. A myslím si, že když máš Barrel spirit, tak ho prostě máš a budeš mít pořád. Tomu věřím!
Čeho si myslíš, že si naši účastníci nejvíce na turnaji cení?
Nás. (smích) Jsou to lidi, atmosféra, kterou má celý turnaj. Program, péče organizátoů a hostesek. Bez toho by to nebylo ono. Spousta týmů říká, že už byli na plno různých turnajích, ale ten náš je speciální.